Co je Ananda jóga
ANANDA - v překladu znamená RADOST - BLAŽENOST
Ananda jóga je druh jógy který vychází z tradice Radža jógy (královská nebo integrální jóga) a její přístup ke cvičení vychází z učení známého indického Mistra Paramhansa Jóganandy a jeho žáka Šri Krijanandy. Ánandajóga do cvičení zapojuje dech, afirmace a koncentraci, přičemž pracuje především s energiemi, jež se během cvičení uvolňují. Ananda jóga také v sobě zahrnuje určité elementy Krija jógy čili práce s dechem a energiemi.
Co je charakteristické pro cvičení Ananda jógy?
Nejdříve vědomě vnímáme tělo, svaly a pak se postupně koncentrujeme na proud energie (prány) uvnitř těla během cvičení poloh i v krátkých pauzách po skončení polohy. Pauzy (mini-relaxace) mezi jednotlivými polohami jsou velice důležité. V těchto krátkých mini-meditacích vnitřně nasloucháme, obracíme pozornost na uvolněnou energii a usměrňujeme ji k páteři nahoru do bodu mezi obočím. Takto pomáháme energii snadněji se pozvednout do vyšších čaker. Hlavní motto ánandajógy je „dovnitř a nahoru“.
Věčně živoucí Mistr
Velký indický mistr Paramhansa Jógananda
se narodil 15. 1. 1893 v Górakpuru v severovýchodní části Indie, blízko Himaláje. Jmenoval se Mukunda Lál Góš. Jeho rodiče byli zasvěcení žáci známého mistra Lahiri Mahasaje, který byl žákem Babadžího. Když rodiče narozeného Mukundu odnesli k duchovnímu požehnání, Mistr Lahiri Mahasaja řekl:
"Toto dítě bude velký jogín a povede hodně duší do Království Božího." Ale i dříve než se Mukunda narodil, velký mistr předpověděl jeho duchovní misi.
Když Jóganandovi bylo kolem 10 let, došlo k jedné zvláštní události. Během meditace se v rukou matky Jóganandovy zmaterializoval talisman, který mu měla po smrti zanechat. A když Jógananda dostal do rukou tento talisman, najednou se oživily vzpomínky na minulé životy. Přes tento talisman dostával svaté vzkazy od všech svých Učitelů – Guruů z minulých životů, kteří tajemně vedli každý jeho krok. Co všechno bylo v tomto materializovaném talismanu napsané, Jógananda nemohl bohužel říct ani ve své známé knize Autobiografie jogína.
Na jaře roku 1910 ve svatém místě Banárasu potkává svého Gurua Svámího Šrí Juktešvara, který ho měl připravit pro svatou misi krija jógy na Západě (v Americe).
V roce 1920 byl Jógananda svými duchovními učiteli vyslán do USA na mezinárodní kongres jako představitel náboženských liberálů, aby na Západě šířil učení krija jógy a sjednocoval myšlenky jógy, hinduismu a křesťanství. V roce 1925 založil v Los Angeles společnost SRF (Self Realization Fellowship). V této době začala jeho mise učení staré indické metody krija jógy. Zpočátku objížděl Ameriku a vyučoval osobně. Když však bylo žáků mnoho, vytvořil soubor lekcí, které byly žákům zasílány poštou. Učení krija jógy pak v Americe šířil plných 32 let.
Sanskrtský kořen KR znamená činit, působit, reagovat, akci. Jógananda ve své nejznámější knize vysvětluje krija jógu jako jednoduchou psychofyzickou metodu, kterou se lidská krev očišťuje od oxidu uhličitého a obohacuje se kyslíkem. Molekuly tohoto přebývajícího kyslíku se přetvářejí v životní proud, který obnovuje a regeneruje mozek i centra páteře. Krijajogín nedovoluje hromadění venózní krve a tímto může zmenšit ničení tkáně nebo úplně ochránit tkáň od zkázy. Tímto způsobem pokročilejší krijajogíni přetvářejí své buňky v čistou energii a proto Kristus, Kabír a jiní mistři krija jógy mohli dematerializovat svá těla.
O krija józe mluví i Kršna v Bhagavadgítě a předává ji Ardžunovi. I začátečník jógy brzy ve svém nitru uslyší zvuk ÓM. A to silně ho inspiruje a ukazuje mu, že se skutečně napojuje na božské vibrace. Tajemství kosmického vědomí je úzce vázáno s kontrolou dechu. Stará technika krija jógy přetváří dech do ducha a až adept duchovně dost pokročí, poznává dech jako čin ducha. Rychlé a nerovnoměrné dýchání je příčinou negativních emočních stavů: strachu, zloby, vášně atd. Spánek působí osvěživě, protože člověk si dočasně není vědom svého těla a dechu. Když nevědomí člověk spí, spojuje své životní síly s léčivým proudem v oblasti velkého mozku i se šesti centry páteře. Tak ani neví, že se ponořuje do rezervoáru kosmické energie, která udržuje veškerý život, ale pokročilý jogín to dělá vědomě. Krijajogín používá svou techniku, aby všechny buňky svého těla nasytil věčným světlem. Tak se dostává na stupeň vědomí, kdy poznává, že je dech nepotřebný (samádhi). Duše je pomocí dechu vázána k tělu. Technikou krija jógy se nedovoluje životní síle, aby se zneužíval. Ale využívá se k tomu, aby se znovu spojila se subtilními energiemi v sušumně. Duše stvořená k obrazu božímu se stává vědma sebe sama až ve stavu samádhi.
Odhalení tajemství života a smrti, které je pouze smyslem lidské existence na zemi, je uzce spojeno s dechem. Stav bez dechu je nesmrtelnost.A věda o stavu bez dechu je krija jóga. Vědomí dokonalého realizovaného jogína zahrnuje nejenom jeho omezené tělo, ale celou strukturu vesmíru. Gravitace chápána jako Newtonova "síla" nebo Einsteinova "manifestace inerce" nemůže přinutit krijajogína, aby vyjádřil vlastnost "těžkosti", typický stav gravitace všech materiálních předmětů. Ten, kdo ví o sobě, že je všudypřítomný duch, ten už nepodléhá přirozeným zákonům těla v čase a prostoru. Jogín, který se ve své dokonalé meditaci sjednotil se Stvořitelem, vidí všude kosmickou podstatu ve světle. Pro něho není rozdíl mezi paprsky, které tvoří vodu a paprsky, které tvoří zemi. Dlouhodobá koncentrace na duchovní třetí oko umožňuje jogínovi, aby zničil všechny klamy hmoty včetně gravitace. Proto vidí svět jako masu světla, ve které nejsou podstatné rozdíly.
Jinak je krija jóga jednou z nejstarších věd jógy. Lahiri Mahasaja ji dostal od svého gurua Babadžího, který ji zase sdělil dalším, protože už byla dlouho zapomenuta. Babadží jí dal nové jméno krija jóga. P. J. tento úkol šíření a učení krija jógy dostal od Babadžího přes své učitele. Měl ukázat lidem, že svatí Boží synové – Kristus a Kršna – ve svatých hinduistických a křesťanských spisech mluvili o jedné pravdě. Jógananda uchovával tuto pravdu před sektářstvím, což bylo přání Ježíše a Babadžího při jejich setkání, když Ježíš odešel do Indie. Oni chtěli, aby se Západ a Východ sjednotily. Západ je vysoce materiální a technologicky vyvinutý, ale chybí mu duchovní porozumění. A na Východě je to naopak. Právě Jógananda měl boží roli učit lidi na Západě, jak mají vyrovnávat svůj materiální život s vnitřním duchovním. Zajímavé je, že Jógananda nikdy, ani v jediném okamžiku nevyžadoval, aby nějakým způsobem Američané napodobovali indické zvyky a kulturu. Ale snažil se, aby se naučili zduchovnit svůj život a svoji národní kulturu. Na začátku své mise (1923) měl Jógananda dost veřejných přednášek a stal se velmi známým v celé Americe. Ale potom říkal: "Mně nezajímá dav lidí, ale zajímají mě duše, které skutečně touží poznat Boha." Založil SRF (Společnost sebeuskutečnění) a soustředil se jenom na učení těch, kteří se opravdu zajímali o poznání. Rajarsi Janakananda, sestra Gyanamata, Šrí Krijananda a Dájamata jsou jeho nejznámějšími žáky. Právě Krijájanda dostal za úkol napsat knihu "Paprsky stejného světla", v níž Jógananda komentuje paralelně Bibli a Bhagavadgítu („The second coming of Christ - The Resurrection of the Christ within You)“. Pravda má jenom jeden pramen. V roce 1946 vydal Jógánanda svoji velice známou knihu „Životopis jógína “
Paramahansa Jógananda byl 7. 3. 1952 pozván jako host na banket, který pořádal indický velvyslanec v Los Angeles. Po skončení své promluvy vstoupil do mahasamádhi – stavu, v němž osvícení jogíni vědomě opouštějí své fyzické tělo. Zajímavé je, že jeho tělo ještě 20 dnů po smrti neukazovalo žádné známky rozkladu, ani zápachu a naopak zářilo. I tímto způsobem chtěl Jógananda ukázat světu vzácnost a hodnotu jógy. Takto byla ukončena jeho mise na zemi jako inkarnace Lásky. Svým bližším žákům říkal, že se zase vrátí za 200 a bude žít v Himaláji. prorokoval, že hodně žáků, kteří žili s ním v ášrámu, se také narodí ve své další inkarnaci v Himaláji silou zákona karmanu a budou pokračovat v hledání Boha.
Jeho přímým žákem a pokračovatelem v jeho učení je:
Svámi Krijánanda
Svámi Krijánanda (rozený Donald Walters) se narodil 19. 5. 1926 v rumunském městečku Teleajenu, kde jeho rodiče amerického původu žili a pracovali. Malý Donald strávil v Teleajenu dětství, později se přistěhoval do Anglie a potom se vrátil se svými rodiči zpět do Ameriky, kde žije a působí dodnes.
Jednou matka prozradila Donaldovi, že než ho porodila, byla naplněna ohromnou vnitřní radostí a stále se modlila: "Pane, toto dítě dávám tobě." A tak se i stalo. Donald celý život od svého 20. roku věnoval Bohu. Do té doby byl zmaten a byl zásadně proti Bohu a náboženství. Tento životopis je o člověku, který udělal všechno pro to, aby žil proti Bohu, ale dík Bohu se mu to nepovedlo.
Jako všichni, kteří věnují svůj život vyšším ideálům, měl problémy se svým okolím. Donald byl velmi ambiciózní člověk, toužil po kariéře, měl různé plány. Chtěl se stát spisovatelem i poustevníkem. Nevěděl, byl zmatený. Po dlouhém přemýšlení pochopil, že existuje jen jeden způsob, jak se zbavit všech ambicí a plánů – Bůh.
Donald začal hodně číst. Potkával hodně "moudrých" lidí, kteří od něj sice vyžadovali, aby věřil, ale nikdo mu nenabídl možnost, aby něco vyzkoušel, zažil a teprve potom uvěřil. Silně na něj zapůsobila Bhagavadgíta, kde Bůh je popsán jako nekonečné vědomí a člověk jako manifestace tohoto vědomí. Největší lidskou povinností je být v souladu s tímto Božím nekonečným vědomím. Nejvyšším účelem je vyzkoušet, zažít tu Boží skutečnost jako svou vlastní, jako část sebe sama.
Jednoho dne se Donald procházel po newyorských ulicích, vstoupil do knihkupectví, kde ho čekalo velké překvapení – autobiografie jednoho jogína – Paramhansa Jóganandy. Když držel knihu v ruce, zdálo se mu, že je autor jeho velmi dobrým přítelem. Koupil si ji a za několik hodin přečetl. V knize je popsán příběh o intenzivním hledání Boha mladým Indem – Jóganandou. Tato kniha zcela změnila jeho život. Bylo to v roce 1948. Jógananda v té době žil v USA ve svém ášrámu v Kalifornii a tak se Donald rozhodl odjet a žít v tomto ášrámu.V srdci cítil, že se musí potkat se svým nejmilejším přítelem – Guruem. Tajemné jsou cesty Boží. Hned druhý den přicestoval do ášrámu a okamžitě prosil, aby se mohl vidět s Jóganandou. I když byl Jógananda na dalších šest měsíců obsazen, Donalda přijal. Když se potkali, byla první slova, která zazněla: "Chci být vaším žákem." Dlouhou chvíli Jógananda mlčel. Testoval ho svým pohledem a nakonec ho přijal do ášrámu. Potom složil slib žáka a obřad dávání bezpodmínečné lásky. Pak Jógananda řekl: "Nikdy od tebe Donalde nebudu vyžadovat nic, co mi Bůh neřekne.... Nepřijal jsem tě proto, že jsi přicestoval zdaleka. Jednou přijela žena ze Švédska, ale odmítl jsem ji přijmout. Dělám jen to, co mi Bůh říká. A mně Boží Matka řekla, že tě mám přijmout."A tak Donald zůstal v ášrámu. Cvičil, učil se, meditoval a sloužil Guruovi. Slovo Guru na duchovní cestě znamená Sat guru – osvícený, realizovaný mudrc, skrze kterého Bůh vede duchovně připravené žáky. Hledající může mít hodně učitelů, ale jen jednoho opravdového Sat gurua – Učitele.
Krijánanda (Donald) od 22 let žil jako mnich. Život a pravidla řádu byly velmi přísné, ale hodně mu to dalo Čím více poznával svého učitele Jóganandu, tím více se stávalo samozřejmostí, že jeho úkolem je jenom pomoc žákům; jak sami mají žít v souladu s Bohem. A tak pochopil, že čím více byl v souladu s Učitelem, tím více byl v souladu s Bohem.
Jógananda v Krijánandovi odkryl duši, která se stále chtěla rozdávat ostatním a proto ho pomalu začal připravovat pro veřejné přednášky.
Jógananda vždy radil, že pokud chceme být trvale šťastní, musíme zahrnout štěstí ostatních jako svoje vlastní. A proto ať cokoliv děláte, pociťujte Jeho energii, proudící skrze vás. Kdykoliv se vám něco nedaří, je to proto, že myslíte jen na sebe. Když Jógananda připravoval Krijánandu pro veřejné přednášky, radil mu: "Nedělej si starosti, co a jak budeš mluvit. Vše ti bude dáno v okamžiku. Nebudeš mluvit ty, ale On – Duch Svatý bude mluvit skrze tebe."
Jóganandovým snem bylo udělat komunity bratrstva, ve kterých by lidé mohli celý svůj život věnovat duchovnímu pokroku. "Bratrství je ideál, kterému lze porozumět mnohem lépe skrze příklad, než skrze slova", říkával často Jógananda. Malá harmonizační skupina svým příkladem může inspirovat i ostatní, aby hledali Boha. Ale i když bylo tak důležité založit komunitu bratrství, učitel nikdy nespěchal s realizací této myšlenky. Pro něho to vše bylo jako Boží hra – nekonečná hra světla stínu na Božském vesmírném plátně.
Jednou z nejdůležitějších potřeb moderní doby je znovu nalézt kořeny, pramen, z něhož pocházíme. Příliš jsme orientováni ven. Mezilidské vztahy jsou v krizi. Samota se stává chronickou, je málo lidí, na které se můžeme spolehnout.
Život ve spirituálních komunitách poskytuje alternativy, jak žít v dnešní době.
V roce 1968 založil Krijánanda první duchovní komunitu – Ánanda Village v USA. Tato komunita je pro oddané žáky, kteří potřebují ochranu ve spirituální rodině, dokud sami nevypěstují dostatek síly a vůle, aby se procházeli tímto světem nedotknuti světským přáním. Největší duchovní komunita v Evropě je Ánanda Assisi v Itálii. Lidé žijí a pracují společně, děli se o dobré i zlé. Začínají jinak chápat přátelství, manželství, spolupráci, službu, druhým. Nalézají nový smysl života. Ánanda Village je místo pro oddané, bez ohledu na to, zda jsou ženatí nebo osamělí. Základní učení, které zde používá je od Jóganandy – krija jóga. Ánanda Village má pět set členů a je jednou z nejznámějších a nejúspěšnějších ve světě.
Krijánanda napsal 79 knih. Mezi nejznámější patří: Cesta – duchovní autobiografie, Podstata seberealizace, 14 kroků vyššího vědomí – Raja jóga, Paprsky stejného světla, Krize moderního myšlení, Tajemství vnitřního klidu, přátelství, štěstí a lásky. Je známý jako skladatel; složil na 300 duchovních písní.
Svámi Krijánanda dnes žije a působí v ašramu Ánanda Sangha v Gurgaonu, blízko New Delhi v Indii. Mimo jiné cestuje, přednáší po celém světě, a učí krija jógu, má své webové stránky https://www.swamikriyananda.org/about-swami-kriyananda/
čerpáno z knihy: "Duchovní život v praxi" od Ifeta Hodžiče
"Životopis jogína" od Jóganandy
a ze stránek www.labutipirka.cz